V odpoledni, třetího března stojím u dřezu a v klídku myju nádobí. "Babčo, ty něco pálíš ? něco tu smrdí a čoudí se !" volá na mne vnuk. Vykouknu z kuchyně na chodbu a vidím, jak se pod dveřmi ze sklepa valí dým. V mžiku jsme oba vyběhli ven, já bez bot, jen v ponožkách, popadla jsem od domu jen svazek klíčů. Za sklepním oknem už bylo vidět plamen, přesně v místech, kde visel bojler na ohřev vody. Pohotový vnuk měl mobil u sebe, ihned navolil 150, mobil mi předal, vběhl do garáže a hasicím přístrojem rozbil sklepní okénko a snažil se plamen hasičákem uhasit. Hasiči dorazili odhadem za 15 minut, to už plamen olizoval fasádu našeho domku. Byl to takový fofr, kdo nezažil, snad ani neuvěří....Měli jsme štěstí, v tom neštěstí, že se nikomu nic nestalo, ale vše co jsme měli dole uskladněno bylo úplně zničeno. Stát se to v noci, to by moc špatně dopadlo. Strop a zdi v té technické místnosti byly po požáru černé jako uhel, vše černé i v garáži a dílně, zničené čtvery dveře, co vám budu dál povídat....Ten kdo říká, že lepší je vyhořet než se stěhovat, tak neví o čem mluví. A tak místo abychom se těšili ze slunečných dní a z nástupu jara, po částech jak to jde, sami renovujeme.Naštěstí k tomu nedošlo naším zaviněním, a dům máme pojištěný. Teď bych potřebovala aspoň o 20 let omládnout abych mohla naplno přiložit ruce k dílu a nemusela mít v rukou pořád jen koště a kbelík s vodou, nebo stát jen u plotny. Dnes je ale první jarní den, až na ten vítr, bylo venku tak hezky, tak jsem se šla hrabat do skleníku, přesázet do nádob všechny listopádky, založené na zimu. A doma, u okna se mají k světu všechna vzešlá rajčata. To mi přináší trochu potěšení, abych tu zkázu co nás postihla už tolik neprožívala.
