Podzim je tady.

 Podzim ještě  kraluje ale brzo nám zamává na rozloučenou, koloběh přírody se nezastaví. Červenec, srpen a září letos kolem mne prolétly tak rychle  i říjen už se  krátí a zima brzo zaklepe na dveře.  Brrr, tu nemám ráda, v mém věku asi málokdo, už dávno nejsme dětmi abychom se těšili,  co si budem povídat....

Léto bylo podivné, chvíli tak a chvíli jinak...U mne se celkem nic neděje, klídek "na odpočinku", mým letitým  koníčkem zahrada kolem domu, nějaké to kvítí, rajčata ve skleníku a také réva, která mě letos úrodou obdařila a na sladkých bobulích si pochutnala celá rodina. Mám výhodu, že mám "volné ruce", můžu kdeco pěstovat podle chuti, nad občasnou výtkou syna,  že bych měla víc odpočívat a ne si  práci přidělávat, jen mávnu rukou. Prostě mám radost když vidím zdárný výsledek  po tom lopotění, a když se něco nevydaří a snaha vyjde naprázdno, tak mě to opravdu mrzí a při tom  si pomyslím, že s tím asi už nadobro seknu. .Ale přiznat musím, že pomalu ubírám, že už to nejde jako dřív....

Loni jsem zavítala do rodiště mých rodičů, a v zahrádce u sestřenky taková záplava květů a mezi tím vším se čevenaly mně neznámé bohaté chomáčky kvítečků, které mě upoutaly. Dovezla jsem si domů odkopek z jedné rostliny, a ještě odkopek voňavé mateřídoušky. Letos oboje vykvetlo a já to opatruji jako vzpomínku na jednu vesnici kde jsou kořeny našeho rodu. To červené jsem si vyguglila, je to Mavuň, a opravdu kvetla celičké léto až do posledního dne, tedy do předvčerejška, kdy jí první noční přímrazek ublížil. Jasně že plánuju nechat jí prostor ať se vysemení a to se určitě stane. Když o kytkách, keřích a stromech začnu, nevím kdy přestat, tak na závěr jedno postesknutí. Buxusů už jsem si  časem namnožila dost, něco i darovala a bylo to v pohodě. Až letos poprvé přišla pohroma, nevítaný návštěvník - Zavíječ zimostrázový. Člověk ani nepostřehne malého motýlka, který v keřích buxusů zanechá housenky a ty hezky schované žerou a žerou a když na to včas nepřijdeš a nezasáhneš, je s buxusy ámen...Naštěstí jsem přišla jen o jeden, ale zrovna  ten co jsem si do "dvou pater"  stříháním na kmínku dlouho tvarovala.

Abych tu  nebásnila jen o mé zálibě, také sem tam  nějaký malý výlet po okolí jsem  zdolala. Třeba jen jízdou  na té mé elektrotříkolce  a jindy zas s našimi někam autem. Prošla jsem se krásnými bučinami na Martinskou stěnu, jindy zas krásnou přírodou v kateřinském lese, plném balvanů porostlých mechem a tam znalec Jizerek pozná že je na úpatí těch malebných  hor. Několikrát jsem byla i v lese, na houbách a nebo jen tak se pokoukat.  Také jsem se prošla kouskem kraje Karoliny Světlé, podívat se k Jeřmanskému převisu. Taková klidná podzimní atmosféra cestou mezi upravenými chaloupkami to byla  a i lesem plným měkkého zeleného mechu. Pohlazení na duši, jen sluníčko ten den stávkovalo. Ještěd, Ralsko a všechny kopce kolem se schovávaly v nízkých mracích ale i tak jsme si to se sestrou užily. Tak takhle já si žiju, pořád všedně, ale občas si nějakým zážitkem život zpestřím.  Prostě jsem ráda, že ještě jsem....